Zpět!!!

Tak jsem se mílí zlatí vrátil ze své dovolené v Itálii. Musím říct, že návrat do mé vlasti byl dosti osvěžující, jsem rád, že jsem tam byl. Ale popořadě...

1. přiletěl jsem z Ruzyně... celou cestu jsem nemohl sundat černé brýle, protože jsem se bál, že by mě poznali fanoušci. Měl jsem rezervovaný salónek, takže mě před odletem nikdo neobtěžoval. Celník při prohlídce mého pasu jen uznale hvízdnul. V letadle (první třída) jsem usrkával vychlazené šampaňské a k tomu jsem přežvykoval bambus se šlehačkou. Bohužel, mé letadlo letělo jen do Bologne, takže mě má limuzína musela dovézt do apartmá, které jsem měl ve Firenze zamluvené v Ritzu. Příště poletím vlastním letadlem.
2. rozhodl jsem se, že se půjdu pokochat a nabrat inspiraci od starých mistrů, takže jsem se svým bodyguardem Mickeym zamířil k veleslavné galerii Uffizzi. Tam mě ovšem málem omyli, když jsem zjistil rozsah fronty. Opravdu jsem nechtěl předbíhat ty ubohé a bídné lidičky ve frontě, ale jelikož jsem se obával, že by mě ve frontě udupali, nešlo to jinak. Zamířili jsme tedy k hlavní bráně, já jsem sundal tmavé brýle, rozdal pár podpisů a už jsme byli vevnitř. Musím konstatovat, že je smutné, jak málo se v minulosti portrétovaly pandy. Neviděl jsem totiž jedinou!
3. pak mé srdéčko zatoužilo po troše moderního umění, tak jsem navštívil neméně slavný palác Pitti. Dovnitř jsem se dostal stejně, jako v případě Uffizzi. Nedalo se nic nělat. Vevnitř jsem ale způsobil menší rozruch. Když jsem vstoupil do haly plné lidí a spatřil jsem barevnou plácaninu, která zabírala celou stěnu, vrátily se mi vzpomínky na to, jak NewYork Gallery odmítla můj výtvarný počin nazvaný "Panda v noci". A tady vystavovali něco, co proti mému veledílu vypadalo jako bezhrbý velblout proti žirafě! Rozhořčeně a v slzách jsem tedy vykřikl: "Non é pittore, é ambiacattore!" (to není malíř, ale mazal). Lidé se na mě znechuceně podívali, až jsem zůstal v síni sám, jen s Mickeym.