Díl IV.: Král Artuš

Představte si mlhavé ráno: z Camelotu vyjíždí král Artuš s družinou. V ruce třímá svůj kouzelný meč Excalibur, po boku mu drandí kouzelník Merlin...
Krása, co? Já bych byl naprosto příkladný mýtický král - jsem krásný, statečný, úžasný...
Mě by teda manželka s Lancelotem rozhodně nezdrhla - ta by ještě škemrala, abych se s ní oženil! A rozhohodně (a to zdůrazňuji) by mě nepotkala taková šeredná smrt - s čarodějnicema typu Morgana se zásadně nekamarádím (maminka mi to zakázala) a nějaké pochybné synovečky jménem Mordred bych do party nebral.

Díl III: Sengoku Džidai 戦国時代

Feudální Japonsko, 17. století, éra tzv. "Válčících států" (戦 国時代, sengokudžidai) - země je rozdrobena na malá knížectví, knížata daimjó spolu navzájem válčí... a kdo to nakonec vyhraje? Proč čekat na Odu Nabunagu? Na Tojotomiho Hidejošiho nebo Iejasu Tokugawu? Je tu přeci ušlechtilý a statečný samuraj Baruto! Se svou věrnou katanou v ruce se vrhá na bitevní pole a sjednocuje rozhádanou zemi jako mávnutím kouzelného proutku! Každý totiž chce mít tak skvělou pandu za svého velitele...

Díl II.: Dvůr Rudolfa II.

Jak by se asi má skromná velikost vyjímala na barokním dvoře mecenáše umění Rudolfa II.? Hezky, jak jinak. Byl bych snad slavný alchymista, zoufale se snažící vynalézt elixír mládí? Těžko, nejsem hloupý, vím, že to nejde - i když, má genialita by třeba na něco přišla. Ale ne! Já bych byl spíš malíř - předčil bych Arcimbolda (skládat k sobě zeleninu umí každý), Rubense i Berniniho...
Ale nejspíš bych byl hudební skladatel - Vivaldi by při poslechu mých skladeb bledl závistí, Haendel by ke mě chodil pro radu a Telemann by naprosto propadl, protože by srovnávání se mnou nerozdýchal...

Díl I.: Starověký Řím

Žil bych ve starověkém Římě... Byl bych velitel několika kohort, možná (nebo spíš určitě) bych to dotáhl až na Caesara! Byl bych lepší než on. Bez váhání bych překročil Rubico, aniž bych u toho cedil takové pitomosti jako "alea iacta est" , bitvu u Farsal bych zvládl levou zadní... Na rozdíl od tohoto pána bych se nezpustil s tou cuchtou Kleopatrou, na tu bych si dal vážně bacha, takže bych neměl podkopanou pověst. Taky by mě ani nenapadlo (jako toho pitomce Antonia) si jí brát za ženu...
A taky bych si dával zatracený pozor na ty zrádný potvory senátory... a hlavně toho hajzlíka Bruta (někoho, kdo má ve jménu slovo "krutost, surovost", by si za kamaráda bral jen opravdový hlupák), takže bych asi přežil a vládl si vesele až do smrti, a pak i po smrti, až by mě zbožštili.

nový seriál

Tak jsem tam přemýšlel (víte, že mám duši velkého filozofa)... jak se asi žilo pandám třeba ve starověku? za renesance? v baroku? Čím bych asi byl býval bývával? Byl bych slovutný hudebních, skládající fugy, kterým by Bach nesahal ani po kotníky? Nebo bych na dvoře královny Alžběty I. skládal sonety a psal divadelní hry, které by se staly nesmrtelnými? Žil bych v Číně a má filozofie by pronikla do všech koutů světa? Nebo bych vedl Francii a dobyl polovinu Evropy? Já bych Waterloo rozhodně neprohrál!
Takže jsem se rozhodl, že to zjistím! Od teď zde budu publikovat seriál "Já v minulosti", kde budu zobrazen v určitém období...

má účast na svatbě

Tak si představte, že jsem byl v sobotu na svatbě. Vdávala se moje italská sestřenice Katharina z Padovi, tak uspořádala klasickou italskou svatbu, na kterou byli pozváni veškeří žijící příbuzní. Takže dohromady něco přes 100 pand. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem byl rád, že jsem šel! Potkal jsem bratrance z 3. kolena Se´čchua z Hongkongu, pratetu Čchi´čchi z Pekingu, má neteř Momo z Tokya mě ukázala své děti, pandí raubíře Koko a Čoko a taky jsem tam potkal svého synovce ze 7. kolena, Švéda Olafa, který je světoznámý surrealistický malíř... no prostě co panda, to klenot!
Největší starosti mi už před odletem dělal svatební dar. Co dát novomanželům, kteří jsou natolik bohatí (ženich Luigi má nějakou firmu na Sicílii), že jim nic neschází? Nakonec jsem se rozhodl, že je potěším svým talentem a věnoval jsem jim veškeré své filmy na DVD. A jakou měli radost! Ještě si je nechali podepsat!
Svatba se odehrála v kostele Santa Papricca de Padova, pak jsme se ale přesunuli do blízkého hotelu Astemio, kde už byl připraven Pablo se svou kapelou Los Sombreros Quatros! Následovala 2denní oslava a tančení... Už jen zmíním, že byl přinesen vynikající bambusový dortík, který pekla má praprateta Giaconda, bambusové koláčky jsme potom ještě nafasovali jako výslužku domů...

Captain Bart is back!!!

zpátky! radujte se!

Tak jsem se vrátil. Byli jsme totiž s Pabloušem na dovolené na Lefkádě v Řecku... Ano, já vím, nic moc, žádná exotika. Znáte mě, já radši cetuji po vzdálenějších krajích, ale tohle byla rodinná dovolená s maminkou, babičkou a bohužel i tetičkou... co se dá dělat, panda nemůže mít všechno. :(
Tam jsem letěl vypůjčeným letadlem od německého kancléře, abych se nemusel mačkat v nějaké turistické třídě, ble. Jinak jsem si to teda docela užil. Moc lidí mě tam nepoznávalo (taky jsem nesundal černé brýle a šátek), takže jsem se mohl nerušeně povalovat na pláži a popíjet retsinu... krása. Jediné, co bych tomu vytkl, je řecká kuchyně - někdo by těm lidem měl vysvětlit, že bambus je základní jednotka všech světových kuchyní. Ještě nikdy se mi nestalo, že by na jídelním lístku nebyl jediný bambusový pokrm.
Hezky jsem se opálil - mám teď krásnou černou barvu.
Jo, cesta zpátky taky OK, protože mi předseda vlády Řecka půjčil svůj tryskáč... stačí vědět, kam napsat mail a máte to!