bártova kampaň za lepší stravování

Rozhodl jsem se zlepšit kvalitu stravování českých dětí a apeluji na české maminky: vemte si příklad z Japonců! Přikládám obrázky, na kterých je obentó, svačinová krabička, abyste si z ní mohly vzít příklad a vylepšit tak jídelníček vašich potomků.




Jak vidíte, má obliba je taková, že většina obent je ve tvaru pandy... cha!

moji japonci mi rozumějí!

jsem hodný!

Po vzoru své milované maminky jsem se rozhodl adoptovat si taky zviřátko... proč zviřátko? protože černouška má každý! já chtěl něco extra, takže jsem nakonec našel Ridleyho, což je fialově zbarvený křečík... A já byl dobročinný a ještě mě to nic nestálo! Ha!

P.S.: Můžete ho drbat, dávat do kolečka, ale těma jahodama ho nepřecpávejte, ať nemá průjem... tetička by to tu pak musela uklízet. Díky

P.P.S.: Mamíí, že máš taky fialovýho mě došlo až když jsem ho adoptoval, nebylo to schválně... :(

superhrdina

Dostal jsem pár nabídek na filmování - a po finanční stránce jsou více než zajímavé. A co si budeme povídat, to je na tom to hlavní! Jenže mám čas jen na jednoho superhrdinu, takže nechám na vás, fanoušcích, abyste si vybrali, ve které roli byste mě nejraději viděli...

nový film, těšte se!

Zpět z dovolené...!

Ahoj, dobrý den, konničiwa, Guten Tág, salut, bon jour, Holla, Bon giorno, Hi there, Good morning!!! Jsem zpět!!!
Jak jistě víte, byl jsem se svou maminkou na dovolené v Treplických skalách u Brumlova, vzali jsme s sebou i Pablíka, aby si užil krásy naší vlasti. Zbytek naší suity tvořila babi s dědou, mamčina sestřenice Alča a její rodičovstvo a bohužel i tetka, no jo. Chtěl jsem si užít nerušené volno, zažít pár adrenalinových zážitků na skalách a možná se trošku opálit. Bohužel, má sláva už dosahuje takových rozměrů, že mě poznávali úplně všichni. Od prostých selských sekáčků trávy po pšonské turisty, kteří na mě pokřikovali "proše, Barticzek! chcialbym tvoj podpis!" Takže jak vidíte, klidu jsem si moc neužil, ale přeci jen jsem si hezky zahorolezil (foto možná později).
Ale teď lituji, musím zde zmínit incident, který poskvrnil krásu teplických slunných dnů. Narušila je urážka, která byla vyřknuta nikým menším než mým vlastním dědečkem! Ano, je to tak! Odehrálo se to takto: šel jsem si lehnout do ložnice a ještě jsme si s bratránkem před spaním povídali, když přišel do pokoje dědeček a chtěl něco mamince, načež mě uchopil za krk (!), postavil na hlavičku a zeptal se: "Jéé, co to tu je za přesýpací hodiny?" To se mi ještě nestalo! Taková potupa a ještě k tomu z řad vlastní rodiny! Byl jsem velmi, velmi rozčílený. V prvním záchvatu vzteku jsem dokonce chtěl hnát dědečka k soudu za ublížení na zdraví a psychice, posléze jsem se trošku uklidnil a rozhodl se, že svou vlastní rodinu žalovat nebudu. Jsem přeci velmi velkorysý a štědrý, že. A dědečkovi jsem už téměř odpustil, myslím, že jeden omluvný dopis a kompenze v podobě nějakého dárečku bude postačující.