Modrý diamant
Jednou po Velikonocích jsem navštívil svého přítele Sherlocka Holmese. Slavný detektiv seděl stulen ve svém oblíbeném křesle a chroupal bambus, což dělával jen ve chvílích, kdy dořešil nějakou záhadu. Před sebou měl na stolečku nedokouřenou dýmku a velmi ošoupaný starý klobouk. Když mě uviděl, ukázal na křeslo stojící proti jeho a zeptal se: "Co vidíte, Watsone?"Lehce zaskočen tak nesmyslnou otázkou jsem odpověděl "klobouk."
"A dál?"
Vzal jsem tvrďák do ruky a prohlížel si ho. Nebylo na něm nic zvláštního. Byl tmavě oranžový, pruhovaný, vevnitř vyložený rudým sametem s potiskem mašinek, za stuhou měl zastrčené pštrosí pero - prostě normální klobouk!
"Nic neobvyklého nevidím, Sherlocku." konstatoval jsem.
"Cha!" vykřikl detektiv. "Chyba!" Vyškubl mi klobouk z ruky a začal: "Všimněte si, těchto světlých skvrn nahoře. Lze z nich usuzovat, že se jedná o člověka, který ja levák a snídá kakao, také je zřejmé, že je to muž, protože mléko mu vypění, on nadzvedne pokličku, pocintá a popálí si ruce, které si pak otře do klobouku."
"Geniální!" vykřikl jsem, "ale co to kakao?"
"To je prosté, Watsone," poznamenal můj přítel. "Vidíte to slabé hnědé zabarvení na vršku tohoto nádherného pštrošího pera?"
Přitakal jsem.
"Když se shýbá k teplému mléku a sype do něj kakaový prášek, namáčí ozdobu klobouku do hrnečku!"
Úžasem jsem oněměl.
"Dále vám ještě mohu sdělit, že má tetování na svém pozadí a nosí zubní protézu, která mu špatně drží, takže nemůže jíst kukuřici. A mimochodem, Watsone, to kakao mu nedělá dobře..."
Radši jsme se neptal, jak došel k tomuto poznatku...
