24.12.2006

Tak jak probíhal Ježíšek u nás doma? Copak jsme asi tak dostali? A co Pablo? Poblil se? Čtěte dál a vše se dozvíte!


Vstali jsme s Pabloušem už časně ráno a začali jsme zpívat koledy, čímž jsme vzbudili nemocnou maminku, která nás dosti nevrlým vrčením vyrazila z ložnice. Přesunuli jsme se tedy do kuchyně a za zpěvu Tiché noci jsme si připravili kakao a trošku vánočky, kterou pak Pablo ještě zajedl cukrovím, po kterém se může umlátit. Pak se to tu konečně začalo probouzet a tetka, ta kůže líná, začala zdobit stromeček. U toho jsme samozřejmě nemohli chybět! Já jsem věšel kouličky a Pablo čokoládu z kolekce (za mohutného ujídání). No, oběd byl lehký (pokud jste ho jako jistý argentinec nezajídali cukrovím) a pak jsme si sedli u stromečku a děsně se nudili. Odpoledne se nesnesitelně vleklo... minuta za minutou se táhla jak žvýkačka nalepená na botě... Začal jsem tedy zpívat opět koledy, do toho jsem pouštěl oříškové lodičky se svíčičkami na umyvadle a Pablo se zabavil vykrádáním ledničky a ochutnáváním bambusového salátu. Pak jsem se mu snažil vysvětlit, že Ježíšek teda rozhodně nevypadá jako Santa. Měli jsme sice nějaké problémy s komunikací, ale nakonec se mi to snad povedlo. Když se začalo smrákat, oba jsme začali netrpělivě přešlapovat v kuchyni a významně pomrkávat na hodiny. Babi si tedy s večeří pospíšila a už se servírovalo - již zmíněný bambusový salát s osmaženými bambusovými klíčky. Pablo je zajedl ještě vánočkou a lokl si vína. A pak se to stalo!
Z obýváku se linulo tichoulinké cinkání zvonečku. Napětím jsem skoro přestal dýchat... Rychle jsme odběhli do obýváku - Ježíšek už tam nebyl, ale stromeček zářil ve světle prskavek, které se zrcadlily v kouličkách... a to nejlepší bylo pod stromečkem. Dárky! A další! Malé, velké, v krabicích, v pytlíkách... Nebudu to zbytečně protahovat - serval jsem ze svého dárku papír rychlostí blesku a pod papírem se objevila nádherná červenočerná šála od maminky! Pablík také něco dostal a okamžitě to zajedl dalším cukrovím a zapil limonádou. Pak jsme se veselili a veselili...! Kolem 11h začal Pablík zelenat, o chvilku později si trošku ublinknul, takže bylo zase dobře! Šli jsme spát plní zážitků a Pablouš se už těšil, až si dá k snídani vánočku.