Pro Půa vkládám jeden z rozhovorů poskytnutý časopisu CinemaStar pro reportérku Annehelle Hovnour...
Bárt: "Chci být sám sebou..."
Čekám na slavného herce Bártíka a nedočkavostí se úplně třesu. Je takový jako ve filmech? Nemá hollywoodské manýry? V tom už přichází. Oči si kryje černými brýlemi a bez zaváhání prochází kavárnou až ke mě. Podlamují se mi kolena. Je tady! AH: Bártíku, jsem nesmírně šťastná, že jste přijal pozvání. B: Já vím.

AH: Tak... Jste mezinárodně uznávaná celebrita, ale téměř nikdo neví nic o vašem dětství. Říká se, že jste se prý narodil v Itálii.
B: Ano... ale víte, já nerad hovořím o svém soukromí. Řeknu jen to, že jsem se opravdu narodil ve sluncem zalité Itálii, konkrétně v malé vesničce u Torreta.

AH: Aha, tak díky... No... jak se s takovou slávou vyrovnáváte?
B: Víte, já jsem od přírody velmi skromná, tichá, až skoro introvertní panda... Nemám rád davy fanoušků a už vůbec ne pozornost.
AH: To se musíte jen velmi těžko smiřovat s takovou ztrátou soukromí.
B: Jde to. Jistě, nemůžu si jít jen tak do samoobsluhy koupit bambus, ale i s tímto omezením jde žít. Také mám skvělou rodinu, která mi ve všem pomáhá a takovéto triviality dělá za mě.

AH: Když už mluvíme o rodině, nebyl jste někdy v pokušení svést nějakou filmovou partnerku?
B: Ne.
AH: Partnera?
B: Prosíííííííím? Ksíí! Podívejte se na ty ženský, se kterýma jsem hrál: v Troje s Diane Kruglle - studená Němka, nesahala mi ani po kotníky; v Králi Kartušovi s Kejrou Najtli - zakrslá drsňačka, nesahá mi ani po kolena; Pán plamenů - Liv Tajler - nic moc, hloupá; a ta šereda, co se mnou hrála v Bartblowerovi ani nestojí za komentář... tak když se na tenhle výčet podíváte, musíte souhlasit, že mě ani jedna není hodna.
AH: Aha... to bylo drsné, ale upřímné vyjádření...
B: Jistě. Pravda musí být. A ty ženský by si to o sobě měli uvědomit...

AH: J... jistě. Tak teď změníme téma... Váš bratranec Pablo je slavný argentinský herec a zpěvák mexické kapely Los Sombreros Quatros. Máte hudební talent v rodině?
B.: Já osobně jsem vysoce kvalifikovaný operní pěvec, skvělý kytarista a naprosto úchvatný houslista, Pablo je proti mě pouze amatér, což i on sám přiznává. Má matka občas trápí housle, má teta neskutečně skřípe na cello a myslí si, že umí hrát na klavír (smích)... takže talent mám zřejmě jen já, ostatním se ho bohužel nedostává.
AH: Je známo, že jste se ujal pandího sirotka Vilemíny Juanity, hodláte i jí vést k hudbě?
B: Proč?
AH: No... aby... aby měla hudební vzdělání...
B: A k čemu by to bylo? Hvězda jsem tu já... pošlu jí do školy, to musí z mé strany stačit. O zbytek se postará babi.
AH: Co nejšílenějšího kdy udělal váš fanoušek?
B: Dělají různé šílenosti. Tuhle zrovna skupina čekala 8 hodin v mrazu před hotelem, až přijedu... tak jsem jim nonšalantně zamával z okýnka své limuzíny. Čtyři dívenky okamžitě omdlely...
AH: To naprosto chápu! Vaše obliba je neuvěřitelná. Všude po světě lze sehnat suvenýry s vaší tváří, v New Yorku zbourali Washington Manument a nahradili ho památníkem nazvaným Glorious Bart Monument...
B: Ano, to jsem slyšel... osobně tomu ale nepřikládám význam, snažím se zůstat stále stejně skromnou pandou... nechci, aby mě má ohromná sláva zkazila. Chci být sám sebou.